Pravda o zlatě a stříbře: Tisíciletá jistota ve světě nejistot

Zlato a stříbro: příběh starý jako vesmír

Zlato, stříbro i platina vznikly při explozích supernov a srážkách neutronových hvězd před miliardami let – tedy ještě dříve, než vznikla samotná Země. Při těchto extrémních událostech docházelo ke vzniku těžkých prvků, včetně zlata. Tyto prvky se následně rozptýlily v mezihvězdném prostoru a staly se součástí prachových mračen, ze kterých později vznikla Země i celá Sluneční soustava. Drahé kovy tedy existovaly dávno před samotnou planetou, na které dnes žijeme.

 

Kolik zlata lidstvo vytěžilo a kolik je navždy mimo dosah?

Podle Světové rady pro zlato (WGC) lidstvo dosud vytěžilo přibližně 208 874 tun zlata. Odhadované prokázané, dosud nevytěžené zásoby činí zhruba 52 000 tun. To je však jen zlomek celkového množství, které Země ukrývá. Podle odhadů se totiž až 99 % všeho zlata nachází v zemském jádru, v hloubce od 2 900 do 6 371 kilometrů. Tam ale panují extrémní podmínky (teploty okolo 6 000 °C a tlak až 3,5 milionu atmosfér). Z těchto důvodů je veškeré zlato v jádru pro lidskou technologii nedostupné a s největší pravděpodobností i navždy zůstane. Zlato, které známe a můžeme použít, tedy pochází výhradně z horních vrstev Země.

 

Fyzikální a chemické vlastnosti: věčné a nezničitelné

Zlato je prakticky nezničitelné a chemicky mimořádně stálé. Podobně jako voda prochází třemi skupenstvími, jen při jiných teplotách: do 1 064 °C zůstává pevné, při 1 064 °C taje a nad 2 856 °C se vaří a přechází do plynného skupenství. Při ochlazení přechází zlato zpět do kapalného a následně pevného skupenství, aniž by ztratilo cokoliv ze svého objemu či podstaty. Proto jej lze opakovaně tavit, přetvářet i odpařovat, aniž by se jakkoliv ztrácelo. Zlato zkrátka nemizí. Pro srovnání: například železo při kontaktu s vlhkostí a kyslíkem oxiduje a na jeho povrchu vzniká rez. Tento proces je nevratný a vede ke skutečné ztrátě hmoty.

Stříbro je na tom podobně jako zlato, prochází všemi třemi skupenstvími (pevné, kapalné, plynné) a přitom si zachovává svou podstatu. Jeho chemická odolnost je sice o něco nižší než u zlata, povrch časem zmatní a zčerná vlivem tvorby tenké sulfidové vrstvy, ale jedná se pouze o povrchovou změnu, nikoliv o úbytek materiálu. Tuto patinu lze šetrně odstranit a kov je opět jako nový.

Právě díky této trvanlivosti se zlato i stříbro považují za věčnou a spolehlivou hodnotu, vhodnou pro dlouhodobé uchování majetku.

 

Proč se zlato a stříbro staly penězi?

1. Vzácnost – Jsou omezené a nelze je uměle navýšit.

2. Nezničitelnost – Nepodléhají zubu času, nereziví, nerozpadají se.

3. Dělitelnost a stejnorodost – Každý gram má stejnou hodnotu, lze je jednoduše dělit.

4. Snadná rozpoznatelnost – Charakteristický vzhled, vlastnosti a hustota.

5. Tvarovatelnost – Snadno se taví a razí, což usnadnilo ražbu mincí už ve starověku.

6. Přenositelnost – Vysoká hodnota v malém objemu.

7. Stabilita hodnoty – Po staletí si drží kupní sílu. Např. za unci zlata jste si kdysi koupili kvalitní tógu, dnes kvalitní oblek.

8. Historická důvěra – Lidská společnost je považuje za tvrdou měnu a „skutečné“ peníze.

 

Fyzické vs. digitální peníze: Jak si stojí hotovost a zlato v českých domácnostech

V naší republice obíhá přibližně 731,1 miliardy korun v hotovosti (údaj z roku 2024). Na každého obyvatele tak připadá přibližně 67 073 Kč v bankovkách a mincích. Naproti tomu je v oběhu zhruba 7,5 bilionu korun v digitální podobě, což znamená přibližně 688 073 Kč virtuálních peněz na osobu. Z celkového objemu peněz v ekonomice tvoří hotovost přibližně 9 %. 

Pokud jde o vlastnictví zlata mezi českou populací, přesné statistiky nejsou k dispozici. Odhady však naznačují, že přibližně 3 % Čechů vlastní investiční zlato, což při populaci okolo 10,9 milionu obyvatel představuje zhruba 327 000 lidí. Celkové množství investičního zlata v českých domácnostech se odhaduje na 20 tun, tedy 20 milionů gramů. To odpovídá přibližně 1,83 gramu zlata na jednoho obyvatele. Při aktuálních cenách má tato zásoba v květnu 2025 hodnotu přibližně 47,1 miliardy korun.

Většina finančního systému dnes existuje pouze jako čísla v počítačích a spoléhá na důvěru, že jsou kdykoli k dispozici.

 

Německo vs. Švédsko: Hotovost vs. digitalizace

Naproti tomu v Německu je placení hotovostí hluboce zakořeněné, a to natolik, že jakýkoli pokus o její omezení pravidelně vyvolává silnou veřejnou nevoli. Přibližně 51 % plateb se zde stále uskutečňuje v hotovosti. Tento postoj vychází z historických zkušeností s měnovými kolapsy a zároveň souvisí s tím, že Němci si velmi cení svého soukromí. Jsou citliví na sledování, sběr osobních dat a koncentraci moci, a proto upřednostňují formy placení, které zachovávají jejich nezávislost. Dodnes se občas říká: „Vertrauen ist gut, Bargeld ist besser“ (Důvěra je dobrá, hotovost je lepší).

Němci však nejsou pouze zastánci hotovosti, patří také mezi největší držitele zlata v Evropě. Podle údajů Steinbeisovy univerzity v Berlíně připadá na jednoho obyvatele přibližně 120 až 122 gramů zlata v různých podobách, od investičních slitků po šperky. Navzdory relativní ekonomické stabilitě nemají Němci bezvýhradní důvěru ve stát. Historické události je naučily, že papírové peníze mohou selhat, a proto dávají přednost držení zlata, které nevyžaduje důvěru v žádnou instituci - jeho hodnota je stabilní a nezávislá.

Tento postoj posiluje i německá kulturní tradice spořivosti a zodpovědného hospodaření. Němci kladou důraz na dlouhodobé myšlení, stabilitu a reálná aktiva. Přechod od německé marky k euru navíc mnozí vnímali jako ztrátu symbolu národní ekonomické síly. Marka pro ně představovala jistotu, kterou dnes hledají mimo systém, a to právě ve zlatě.

Na opačné straně spektra stojí Švédsko, kde přibližně 98,8 procenta plateb probíhá bezhotovostně. Tento mimořádně vysoký podíl digitálních transakcí dokonce přiměl švédskou vládu, aby občany vyzvala k uchovávání alespoň menší hotovostní rezervy pro případ kybernetického útoku nebo jiné technologické poruchy. Zajímavé je, že tento trend nevznikl tlakem shora, digitalizace plateb se ve Švédsku rozšířila přirozeně a převážně z vlastní iniciativy obyvatel.

 

Fiat měna: peníze, které nikdy nedojdou

Dnešní „moderní“ peníze, jinými slovy fiat měna (anglicky fiat currency, česky měna s nuceným oběhem), nejsou ničím kryté a nemají žádná pevná omezení. Jejich hodnotu určuje především důvěra v měnový systém a stát, který nastavuje pravidla, ale zároveň si ponechává možnost je podle potřeby měnit. Co platí dnes, zítra může být minulostí. Typickým příkladem jsou dluhové brzdy, které bývají při prvních potížích odsouvány stranou ve prospěch politických cílů.

Čím více peněz stát vydává (vytiskne), tím vyšší bývá inflace. Inflaci bychom mohli nazvat skrytou daní z držení peněz, protože každý, kdo má úspory v hotovosti nebo na běžném účtu, přichází každým rokem o část jejich kupní síly.

Zároveň platí, že inflace může být pro stát výhodná. Většina států je silně zadlužená a s rostoucí inflací se reálná hodnota dluhu snižuje. Pokud bychom pominuli všechny ostatní faktory a podívali se pouze na matematiku, pak při inflaci 7 % ročně by se za 10 let reálná hodnota státního dluhu snížila přibližně na polovinu.

Tato logika má ale i druhou stranu. O polovinu hodnoty přijdou také všichni střadatelé, tedy lidé, kteří si poctivě spoří. Je to tichý přenos bohatství od občanů ke státu.

Stát má k dispozici mnoho nástrojů, jak ovlivňovat měnu i hospodářství. A my jsme mu tuto moc svěřili, protože mu důvěřujeme.

Pojďme se tedy podívat, jakým je hospodářem.

 

Dluh a náš stát: příběh bez konce?

Státní dluh České republiky dosahuje 3,41 bilionu korun (v roce 2024), což představuje 42,1 % HDP. Na každého obyvatele tak připadá přibližně 313 000 korun veřejného dluhu. Pro srovnání: v roce 1993 činil státní dluh pouze 158,8 miliardy korun a odpovídal 13,3 % HDP. Zatímco tehdy šlo o zvládnutelnou úroveň, dnes je dluh nejen výrazně vyšší, ale navíc rychle roste i bez mimořádných krizí.

Česká republika v současnosti čelí závažným rozpočtovým problémům, které mají strukturální charakter, a vyhlídky na jejich řešení jsou velmi omezené. Hlavními důvody jsou:

• Stárnutí populace – do roku 2050 bude každý třetí občan starší 65 let, což dramaticky zvýší tlak na důchodový systém.

• Mandatorní a kvazimandatorní výdaje – přes 85 % rozpočtu tvoří „předem dané“ výdaje (důchody, platy, sociální dávky, obsluha dluhu), což znamená, že prostor pro škrty je minimální.

• Nízká ochota ke změnám – politická reprezentace se bojí nepopulárních opatření a veřejnost zároveň často odmítá jak škrty, tak nové daně či reformy.

Český rozpočet je strukturálně neudržitelný, pokud nedojde k hlubším reformám. Stárnoucí populace, rostoucí sociální výdaje a politický populismus vytvářejí výbušnou kombinaci. Ve společnosti roste napětí, obavy o budoucí výplaty důchodů jsou stále častější a důvěra v dlouhodobou stabilitu systému oslabuje.

Velké reformy lze provést různými způsoby, ale vždy nesou politické i ekonomické náklady. A pokud jsme většinu svých úspor svěřili státu (ať už formou daní, důchodového systému nebo investic do korunových aktiv), může být jejich osud v budoucnu nejistý.

 

Americký dluh: rozjetý vlak, který nemůže jet věčně

Americký dolar je světovou rezervní měnou. Pokud by se s ním něco stalo, pocítil by to celý svět. Celkový státní dluh USA přesáhl 36,2 bilionu dolarů, což odpovídá přibližně 122 % hrubého domácího produktu. Roční výdaje na obsluhu tohoto dluhu už přesahují 1 bilion dolarů, čímž předčily i výdaje na obranu.

V současnosti (a ani v dohledné budoucnosti) neexistuje reálná šance, že by USA bez drastických opatření začaly svůj dluh snižovat. Naopak se očekává jeho další růst, stejně jako růst nákladů na jeho obsluhu. Tento rozjetý vlak však nemůže jet donekonečna. A až narazí, jeho důsledky pocítí celý svět.

Z běžného života víme, že dluh je závazek, který by měl být splacen. V novodobé historii ale státní dluhy neustále rostou a s nimi i ochota posouvat hranice dříve platných omezení. Pokud se dluhy stále navyšují a nikdy nesplácejí, výsledek nemůže být dobrý – ani v osobních financích, ani ve veřejných.

 

Shrnutí: Zlato a stříbro nejsou jen komodity. Jsou historicky ověřenou ochranou před nestabilitou, ztrátou důvěry a krizí peněz. V každé době, kdy peníze devalvují (ztrácejí hodnotu) a přestávají plnit svou funkci, se lidé k těmto kovům vracejí. V dnešním světě dává velký smysl mít část majetku uloženou mimo bankovní systém.

---

 

JEDNA UNCE – píšeme o zlatu srozumitelně.
Děkujeme za vaši pozornost a důvěru. Vážíme si každého čtenáře, který se zajímá o skutečnou hodnotu věcí.

 
Článek vyjadřuje subjektivní názory autora článku. Nejedná se o investiční poradenství či doporučení.